V předešlém příspěvku jsme Vás informovali o vyhroceném střetu na základě ochrany tzv. soukromého vlastnictví vlastníků dotčených pozemků.
Pro vysvětlení uvádíme, že Listina základních práv a svobod, na které je vystavěn právní řád ČR a která je součástí ústavního pořádku ČR, uvádí, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu (Čl. 11 odst. 1 Listiny). O tzv. soukromém, ale ani o jakémkoliv jiném vlastnictví s přívlastkem, se zde nic nedočtete. Stejně tak, jako v jiných zákonech. Různé přívlastky k pojmu vlastnictví (socialistické, družstevní, osobní, soukromé) byly jádrem přístupu k vlastnickému právu v minulém režimu, který si jimi vypomáhal v prosazování svých zájmů. Zde se jasně ukazovalo, že jakékoliv přívlastky k pojmu vlastnictví jsou cestou do pekel, že vytvářejí nespravedlnosti a křivdy. Některé vlastnictví bylo chráněno více, některé méně.
Vlastnické právo je však v demokratickém právním státě jen jedno.
K čemu tedy má sloužit argument vlastníků pozemků a některých politiků Prahy 3 o jiném přístupu k ochraně zeleně, pokud se jedná o pozemky v tzv. soukromém vlastnictví?
Je paradoxní, že „nálepkování“ vlastnického práva používají politici pravice, kteří se tak vlastně dostávají na stejné pozice překonané minulosti, byť s opačným znaménkem.
Zklidnění atmosféry by dle našeho názoru prospělo uvědomit si tyto základní souvislosti, z nichž mimo jiné plyne, že my, kteří se snažíme o zachování zeleně v našem okolí, jsme úplně stejnými („soukromými“) vlastníky, jako jsou vlastníci dotčených pozemků.
Uvědomujeme si ale, že vlastnictví i zavazuje. Že nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Že jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem (Čl. 11 odst. 3 Listiny).